O Patriotismu (nejen však, asi): Lidé mnozí, i
vládní, i zákonodární, i jiní, rádi se cítí být, jak o sobě
a o jiných i častokrát říkávají, ,,Patrioty“. Nádech smrti
Lidé mnozí světa však, myslím, mohou vnímat z fenoménu, zvaný
,,Patriotismus (s nedostatečným soucitem svým vůči bližním
svým)“. Takový patriotismus může být, myslím, obdobně
zhoubný pro celou společnost, jako alkohol, nebo jako jiné
návykové Látky.., například si. Více si o tom můžete přečíst
například zde:
***
O Patriotismu (nejen však, asi)
Vítr,
který fouká o sto šest,
nevidí si..
Nevidí si.., dech Lidí, zoufalých, nešťastných,
bídou
zplundrovaných..,
..krajů, rájů zplundrovaných..,
Lidských Duší zplundrovaných,
neLáskou dostatečnou jim tou svou,
i pouští tou, ve tmě té, své, zplundrovaných,
stromy padající..,
..krajů, rájů zplundrovaných..,
Lidských Duší zplundrovaných,
neLáskou dostatečnou jim tou svou,
i pouští tou, ve tmě té, své, zplundrovaných,
stromy padající..,
vítr ten.., vřavu tu, běsnící si..,
Nevidí.
Pod
rouškou svou,
rádoby
honosnou,
sotva
však dech popadající Lidí mnohých,
pod
rouškou svou, Patriotismus
rádoby
honosně nazvanou si..,
avšak,
pod rouškou svou tou,
sobeckou.
Vítr,
ten,
(avšak
jistě nejen ten),
když
fouká o sto šest,
nevidí
Lidi, rodiny ubrečené,
děti
uplakané.
Jen
si tiše brečíc Lidi, rodiny..,
děti
plačící.
Nevidí
vítr ten, jejich city, pocity,
nevnímá,
necítí..,
co
vlastně že ti Lidé, rodiny, děti,
co
vlastně že.., každý z nich.., potřebují vše.
Jen
si fouká.
Vítr
ten, dál, a dál, o sto šest.
Najednou
ho, Vítr ten, múza,
zvaná
Meluzína políbí.
A
Vítr ten se kouzlem tím zatočí.
Ve
vánek se promění..,
a
běs svůj kdesi ve výšinách rozpouští
sfér
nebeských si.
Lidi,
děti, rodiny, rád vždy políbí,
když
se ráno probudí.., Vánek ten,
a
Líbá nás všechny pak,
každý,
každičký, celý ten den..,
Vánek
ten.., Láskyplný, kouzelný, pohádkový.
Dar
Lásky nám Boží ten.
A
velmi dobrý pozor si už dává, Vánek ten..,
aby
Jím zůstal.., dál, a dál..,
ve
stratosférách všech kosmických sfér.
***