Čeští poslanci versus natáčení českých občanů v jejich obydlích, v bytech..a ještě za to občan musí zaplatiti..a to i bez souhlasu Úřadu na ochranu osobních údajů, při cca 5 milionech exekucí v České republice. Tak si říkám..profese ,,kameramana" v naší zemi České je asi zlatokopecký důl ?? Kolik strýčků..kolik tetiček..poslanců českých, se na tomto podílí ? Kolika z nich dávají takto, celkem snadno, vydělat na neštěstí slabších ? Na těch ekonomicky slabších ? :
Čtěte články:
Čtěte články:
na Zemi, planetě :
viz též jsou níže..
~~
Dále:
Povinnost natáčet exekuce vadí Úřadu na ochranu osobních údajů:
aneb, co by si čeští poslanci dělali starost s názorem Úřadu na ochranu osobních údajů,
taktéž co by si dělali starost s tímto..že ? ..například:
( článek z webu: www.ceska-justice.cz ..pro možnost i jazykového zde překladu )
Povinnost natáčet exekuce vadí Úřadu na ochranu osobních údajů
V novele Občanského soudního řádu, která právě vychází ve Sbírce zákonů, přibyla povinnost zachycovat na kameru průběh bytové exekuce. Poslanecká inciativa, která ke zmíněné povinnosti vedla, se ale dostala do zákona bez potřebného vyjádření Úřadu na ochranu osobních údajů, a je rovněž v rozporu s příslušnou směrnicí EU.
Podle mluvčího ÚOOÚ Davida Pavláta se o tomto uvažovaném zásahu Úřad dozvěděl až od zástupců Exekutorské komory ČR, protože Poslanecká sněmovna nerespektovala článek 28 odstavec 2 směrnice 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, který zní: „Každý členský stát zajistí, aby orgány dozoru byly konzultovány při vypracovávání správních opatření nebo předpisů týkajících se ochrany práv a svobod osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů.“ Projednání iniciativních návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně je podle mluvčího navíc neprůhledné, protože není známo, kdo předmětný § 325b OSŘ navrhl a proč, takže nelze reagovat ani na případné argumenty pro tuto změnu. Dokonce absentují i zápisy z jednání garančního výboru.Dopis předsedovi Senátu
Předseda Úřadu Igor Němec zaslal v této souvislosti dne 3. června 2015 dopis předsedovi Senátu PČR Milanu Štěchovi, v němž označil navrhovanou změnu za nežádoucí, neboť nevhodným způsobem zasahuje do soukromí a přináší zbytečné finanční náklady. Z hlediska pravidel pro účelné a přiměřené zpracování osobních údajů podle něj zcela postačuje stávající právní norma, která mimo jiné respektuje vůli exekuovaného či jiné oprávněné osoby: „Na žádost osoby, která je oprávněna být přítomna při soupisu, se pořídí záznam o průběhu prohlídky bytu a jiných místností. Je-li to potřebné, lze záznam o průběhu prohlídky pořídit i bez návrhu. O tom musí být přítomné osoby poučeny při zahájení prohlídky.“
Předseda ÚOOÚ požádal předsedu Senátu a předsedu ústavněprávního výboru Senátu, aby si osvojili pozměňovací návrh, kterým by nedošlo ke změně z možnosti nahrávání na její povinnost.
Své výhrady k poslanecké iniciativě vyjádřila v připomínkách i Exekutorská komora. Podle ní povinné nasazení kameramana při soupise movitých věcí vykonavateli soudů i soudních exekutorů v domácnostech znamená výrazný a navíc bez výjimky povinný zásah do soukromí členů domácnosti povinného, zdroj konfliktů v situacích, kde se vyškolený vykonavatel soudu či exekutora do konfliktů nedostával, přičemž i současná úprava umožňuje povinnému si záznam vyžádat a zejména zdražení prováděného úkonu – je nezbytná účast další osoby – kameramana, použití techniky, zpracování záznamů, nákup médií pro správu, třídění a archivaci obrovského množství dat. Tyto připomínky ale Poslanecká sněmovna neakceptovala.
Filmování tváří účastníků nelze zabránit
Proto se exekutoři se stejným zdůvodněním jako ÚOOÚ obrátili rovněž na ústavněprávní výbor Senátu. „Při pořízení audiovizuálního záznamu o průběhu prohlídky bytu a jiných místností dochází nejen k výraznému zásahu do soukromí povinného a osob zdržujících se v dotčených prostorách, ale k nevyhnutelnému zpracování tzv. citlivých osobních údajů zachycených na záznamu – při pořízení záznamu nelze přitom vyloučit zachycení podoby účastníků úkonu. Osoby, které jsou při tak citlivém úkonu, jako je prohlídka jimi obývaného obydlí při mobilární exekuci ještě navíc filmovány, cítí provádění záznamu jako výrazně více ponižující než samotný soupis movitých věcí,“ vysvětluje pověřený člen prezídia Exekutorské komory Petr Polanský.
Ten vyslovil zároveň údiv nad tím, že naopak schválená úprava nestanoví povinnost pořídit záznam ze zajištění a svozu movitých věcí, která na rozdíl od prvotního soupisu bývá daleko větším zdrojem konfliktů. Až při něm jsou sepsané věci odnímány. Komora ve svém odmítavém stanovisku argumentovala zákonem na ochranu osobních údajů, podle něhož je citlivým údajem také biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů. Použila ale i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, podle níž kontrola nad podobou jednotlivce znamená především možnost odmítnout šíření snímků, na nichž je zobrazen, a zahrnuje i právo každého bránit se proti tomu, aby kdokoli jiný zachycoval, přechovával či reprodukoval jeho podobu.
Wagnerová zasahuje
Možnost zpracování citlivých osobních údajů vychází z již zmíněné směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, kdy členské státy nezakáží zpracování citlivých osobních údajů bez souhlasu subjektu údajů, pokud se zpracování se týká údajů očividně zveřejňovaných subjektem údajů nebo je nezbytné pro zjištění, uplatnění nebo obranu právních nároků před soudem. Pokud tedy účastník nemá námitek proti prohlídce bytu a jiných místností, a nepožaduje podle dosavadní úpravy pořízení záznamu, není naplněna podmínka zjištění, uplatnění nebo obranu právních nároků před soudem, která slouží právě na ochranu práv tohoto účastníka. Ústavněprávní výbor senátu argumenty Úřadu na ochranu osobních údajů a Exekutorské komory vyslyšel. Hlasování skončilo osm ku jedné. Proti byla senátorka Eliška Wagnerová. Jenomže byla zároveň zpravodajkou, a o usnesení nenechala na zasedání pléna vůbec hlasovat. Návrh ÚPV tak nakonec neprošel.
„Je třeba si uvědomit, že ročně je nařízeno cca 800 tisíc exekucí na fyzické osoby a provedeno odhadem 60-70 tisíc mobiliárních exekucí – kdyby každá trvala jen 30 minut, bude se jednat o třicet tisíc hodin filmového záznamu z domácností povinných. Většina z těchto osob jsou osoby sociálně slabé, často se za podmínky, v nichž musí žít, stydí – nyní navíc ponesou i zbytečné náklady na pořízení záznamu, či archivaci dat,“ shrnuje dopady novely Polanský. „Bohužel to není ojedinělý případ, v němž se ve své praxi setkáváme. Předkladatel navrhne nějaký zásah do osobních údajů, aniž by vůbec nějak rozumně vysvětlil, proč je takové řešení nutné,“ doplňuje Němec.
Dušan Šrámek
