Přivítání jara, poeticky ( Vendulka ) :

 

 

Vendulka

 

 

Vendulkou proudí láska

neobyčejná,

 

k Bohu, k přírodě krásám,

 

ví, co a jak na světě si chodí..vá.

 

..přihořívá..

 

..je to překrásná víla.

 

 

 

Jednou, Vendulka říkala mi:

 

,,Milý Jiří..čku..

 

viděla jsem, jak tam, u lavičky v lesoparku stála,

 

i občas si postává

 

víla jiná..člověčí.. tu,

 

jednou, dívka milá,

 

jindy zralejší již žena.

 

..ach.., překrásné jsou.., Jiříčku

 

 

A tahle sem tam dívka,

sem tam i zralejší žena,

 

v podvečer, či i zrána,

jak snad i krásný Vinetou..i pomalovaná

 

do mobilu si hleděla.

 

Duše její by se možná i ráda smála,

možná by se i ráda zamilovala,

či by i možná radostí, smíchem, v dál křičela..

 

Jenže..srdíčko její.., jen.. tiše si mlčelo.

 

Smutnilo ?

Či vesele mu bylo ?

 

Opodál.. muž láskyplně se na ní smál :-) .

 

Ona však.., mobilmánii si prstíkem prožívala dál.

 

A tak.. Láska..krásná..

ta víla překrásná..

 

zůstala jí.. , jim, opodál.

 

 

Jarní pouť květo~braní

 

pohádkově zbarvená

 

až snad, jak Masopust, to přírodní jara květů posvícení.

 

 

Zlato~žlutý Petrklíč nám dveře jara otevírá,

křídly ptáčků se na nás příroda, Bůh pousmívá.

 

 

A tak, od jara,

 

dívka, víla,

Láska,

 

šťastná byla.

 

~~

 

A tam.., dál,
v pozadí..
..stál..
 

pekel prý pán..

 

..v doupěti prý

politicko exekutorské reprezentace

mafie České..

 

..díval se na to jaro,

 

a .. jej.. nechápal.

 

 

Ale.. pojď blíž.., něco Ti pošeptám:

( ,,V noci strašně chrápal" ).

 

~~~

 

>> Další pokračování mých textů, i poetických,

naleznete rozkliknutím zde <<